Návrh tepelné izolace - díl 1 - úvod a názvosloví

Tímto článkem začíná třídílný seriál o návrhu tepelných izolací. Jeho cílem primárně není naučit vás posuzovat skladby konstrukcí, ale spíš upozornit na všechny aspekty návrhu. Často v diskuzích můžeme narazit na prohlášení typu: „Já mam na domě 5 cm polystyrenu a je to dostačující, protopím jen 10 tisíc za rok“. Tahle informace nám nic neříká. Nevíme, jak je dům veliký, jaké jsou okrajové podmínky (teplota v interiéru, vlhkost), jak člověk daný dům provozuje. A co hůř sám autor ani nemusí vědět, že mu v konstrukci kondenzuje vzdušná vlhkost. Konstrukce degraduje a někde už se množí plísně. Je potřeba si uvědomit, že tloušťka zateplení se nenavrhuje pouze pro eliminaci tepelných ztrát, ale také proto aby vzdušná vlhkost vznikající v interiéru nekondenzovala na/v studených obvodových konstrukcích.

Než se však pustíme do samotného návrhu je dobré ujasnit si názvosloví a trošku si přiblížit co jednotlivé pojmy znamenají.

 

Faktor difúzního odporu – Označován µ (mý), bezrozměrná veličina. Říká kolikrát je daný materiál méně propustný pro vodní páry než vzduch.

Ekvivalentní difuzní tloušťka – Označována sd s jednotkou m. Hodnota nám říká, kolik metrů by musela mít vzduchová vrstva, aby dosáhla stejného odporu jako daný materiál. Čím vyšší hodnota, tím vyšší difuzní odpor.

Součinitele tepelné vodivosti – Označován λ (lambda) a udáván v jednotkách W/(mK). Popisuje schopnost materiálu vést teplo. Jak je možné vyčíst z jednotky: kolik wattů projde 1 metrem materiálu při rozdílu 1 kelvina (pokud se bavíme o rozdílu teplot, pak 1K = 1°C). V kontextu izolací, čím menší číslo, tím lépe.

Tepelný odpor – Označován R a udáván v jednotkách (m2K)/W. Udává kolik metrů čtverečních konstrukce je potřeba, aby ní prošel 1 watt při rozdílu teplot 1 kelvin.

Součinitel prostu tepla – Označován U a udáván v jednotkách W/(m2K). Jedná se o převrácenou hodnotu tepelného odporu. Popisuje schopnost výměny tepla konstrukcí. Jednotka je lépe uchopitelná: kolik wattů projde 1 metrem čtverečním konstrukce při rozdílu 1 kelvin (opět zde platí: 1K = 1°C).

Pevnost v tlaku – Nejčastěji udávaná v jednotkách kPa. Pro stěny se běžně používá izolace s pevností do 100 kPa, u podlah rodinných domů si vystačíme s pevností do 150 kPa, v podhledech a roštech bez působení dalšího zatížení není potřeba se pevností zabývat.

Třída reakce na oheň – Jedná se o klasifikaci výrobku, v našem případě tepelné izolace, na základě odezvy na oheň. Existují třídy A1, A2, B, C, D, E, F. Z pohledu reakce na oheň jsou tedy nejlepší výrobky třídy A1 a nejhorší třídy F.

Komentáře k článku