Jmenuje se Radek a má trochu jiné zájmy než vrstevníci. Od letních prázdnin v roce 2019 se mnoho hodin týdně věnuje bez zkušeností a vlastníma rukama stavbě tiny housu. To, co nejprve měla být chatka určená pro trávení času s kamarády, se postupně na pozemku rodičů rozrůstá ve stavbu určenou pro celoroční bydlení, kterou by chtěl jednou Radek naložit a někam se přestěhovat. Se stavbou mu pomáhá táta, ale většinu věcí musí mladík zvládnout sám. Rozpočet si stanovil na 350 000 Kč. Stavba se nyní chýlí do finále, na řadě už je fasáda.
Jako první přišlo na řadu zavedení odpadu, vody a elektřiny na místo na pozemku rodičů, kde zatím bude domek stát. Radkovi tyto práce zabraly zhruba 3 dny. „U výroby podvozku jsem zjistil, že práce se železem není nic pro mě,“ komentuje tento sedmnáctiletý kluk lakonicky těžkou fázi stavby a vše podrobně fotograficky dokumentuje.
Nejvíce baví práce se dřevem. Proto nepřekvapí, že si podle IG nejvíc užil fázi samotné stavby dřevěné konstrukce. Na řadu pak přišlo opláštění dřevovláknitými deskami. Dnes už má takřka finální podobu interiér a Radek se chystá završit stavbu venkovní fasádou. „Rozpočet se mi zatím daří dodržovat, ale uvidíme na konci celé stavby,“ uvedl Radek.
Radek má na instagramu profil muj_domecek 10 000 sledujících. Nebojí se popsat i chyby, třeba to, že než se naučil pracovat s OSB deskami, několik jich zničil. Popisuje však otevřeně i své pocity.
„V době, kdy jsem začínal stavět, jsem byl kluk, který nevěděl, co bude dělat za dva dny, natož za dva roky. Neměl jsem žádné sny, představy ani cíle. (…) Jednoho dne jsem viděl na IG tiny housy a strašně mě to zaujalo. (…)Řekl jsem si, že bych jednou chtěl takový domeček mít. Svěřil jsem se se svou vizí rodičům a ti mi slíbili, že když ho dostavíš, budou mi jej financovat. Moc jsem tomu nevěřil a hlavně jsem nevěřil sám sobě. V šestnácti si budu stavět barák, když jsem doposud postavil maximálně bunkr v lese?” (…) Stavění mi do života dalo řád. Musel jsem se naučit pravidelnosti. Také mi pomohlo překonávat své hranice. Zpočátku stavby jsem byl nadšený a plný energie, ta však postupem času odezněla a přišla na řadu vytrvalost, píle, odříkání… musel jsem se k práci více motivovat a přemlouvat. Také jsem se naučil, že chybovat je v pořádku. Cesta je se na práci nevykašlat, ale jít dál, opravit chybu, nevzdávat to. Poučit se, říct si „pokud bys tu chybu neudělal, nevěděl bys, jak tato část stavby funguje…“
Radek by se jednou, v budoucnu, chtěl po získání zkušeností v zahraničí živit stavěním tiny house na zakázku. Našlápnuto má rozhodně dobře. A zatím? Zatím se podle svého vyjádření nejvíc těší na chvíli klidu, až domeček dokončí.
Zdroj: https://www.instagram.com/_muj_domecek_/
Zobrazit příspěvek na Instagramu
