Server eu.detroitnews.com přinesl rozhovor s mladou ženou, která si k bydlení místo klasického domu pořídila tiny house. Co považuje za výhody a nevýhody života v malém prostoru?
Dům třicetileté marketingové koordinátorky Annie Colpitts stojí v relativně malém, ani ne desetitisícovém městě Ahslandu ve Virginii v USA. Zvláštní je tím, že jeho půdorys činí 8,5 x 20 stop, čili asi 2,6 x 6,06 metru, 16 metrů čtverečních. Na rozměru, na kterém jsme zvyklí mít takový průměrný dětský pokojíček či poněkud skromnější ložnici, tráví ona všechny své dny (i když samozřejmě obyvatelnou plochu zvětšuje loft, což je jednotící prvek naprosté většiny tiny housů).
Pozemek si zatím pronajímá
Dům parkuje na malém pronajatém pozemku, přijde ji na 350 dolarů měsíčně, tedy zhruba 7500 Kč. Při uvážení, že průměrná mzda v USA je skoro třikrát tak velká jako u nás, jedná se o vcelku „pakatel“. Annie opustila prostorný byt v centru města a místo toho, aby si koupila dům, který měla v plánu, se rozhodla přijmout zcela nový způsob života. Redaktorka Valerie Lai zjišťovala, jak se Annie žije a jestli je se svým minidomkem spokojená.
Zpočátku strach, pak chuť změnit život
Annie se v rozhovoru přiznává, že na počátku stál vlastně strach. Strach z koupě velkého staršího domu, protože na novostavbu neměla šanci finančně pomýšlet. Její známý, jak se říká, „splakal na výdělkem“, když po koupi domu odhalil skryté vady, jako umně zamaskované plísně či poškození od termitů; a Annie se v hlavě usídlila myšlenka, že raději menší, ale nové. Maličký domek jí připadal technicky zvládnutelný a pod kontrolou.
„Po vysoké škole jsem si vždy pronajímala bydlení v Richmondu, můj poslední byt byl v centru města, měl pro mě dostatek místa a byl vcelku levný, asi 750 dolarů měsíčně. Neměla jsem důvod ho opouštět, snad kromě pocitu, že si pronajímám prostor, který není můj. Toužila jsem po vlastním prostoru, který mohu upravovat. V rámci své práce jsem se hodně pohybovala mezi architekty, a i to mě inspirovalo k vytvoření vlastního bydlení,“ uvedla Annie v rozhovoru.
Lépe svému domu rozumím
Proces tvorby domu trval podle Annie asi rok. Myšlenka přišla v listopadu 2017 a Annie hned věděla, že si chce domek navrhnout sama, takže věnovala několik měsíců studiu vhodných půdorysů a dalších náležitostí. Pak následovaly formality okolo půjčky a stavba. Již v prosinci 2018 se Annie mohla stěhovat. Musela si přitom hlídat finance a některé fáze stavby zvládnout sama, přispět méně pracnými a kvalifikovanými činnostmi. Naštěstí našla stavitele, který právě s tímto souhlasil – zajistit složité věci, jako sítě, elektrické rozvody, střechu a okna, a lehčí práce nechat Annie udělat svépomocí. Nejzásadnější části práce vznikly po šesti desetihodinových „šichtách“. O dva měsíce později byl dům hotov. „Díky tomuto procesu mám pocit, že svému domu lépe rozumím,“ myslí si Annie.
Složitější financování
A jak dům Annie financovala? „Pohybovala jsem se dlouho ve světě nezisku, kde jsem pracovala dlouhé hodiny za málo peněz. Jsem ráda, že jsem nyní v práci, kde vydělám rozumné množství peněz, ale zůstal mi zvyk nakupovat skutečně jen to, co potřebuji. Jsem velmi vděčná, že nemám žádné studentské půjčky a podobně. Samozřejmě financování malého domku, který se vyskytuje někde v šedé zóně mezi mobilními a tradičními domy, je ztížené. V případě půjček věřitelé neví, zdali mohou záruce v podobě malého domu důvěřovat.“ Počáteční rozpočet Annie byl 35 000 dolarů, tedy asi 750 000 Kč a zhruba 80 % jí nakonec půjčila banka, jejímiž dlouholetými klienty byli její rodiče. Zbytek musela ušetřit, rozvážela jídlo, nabízela spolujízdu a prodávala věci, které by se jí do malého bydlení stejně nevešly. V současné době už by Anniina půjčka měla být brzy splacená – velký rozdíl oproti hypotékám na takřka „na celý život“.
Střešní okno nefungovalo
A co by Annie dnes udělala jinak? „Vysnila jsem si, jak ležím v podkroví a dívám se na hvězdy přes střešní okno, ale střešní okna v tiny housech jsou špatný nápad. Zaplatila jsem víc, abych ho měla, a hned první den jím zateklo. Byly snahy o opravu, ale nakonec muselo okno pryč.“
Annie se v domku žije dobře a chce tak žít, dokud to bude fungovat. „Někteří lidé se do malých domků stěhují, aby splatili dluhy a mohli koupit dům velký. Já takhle nepřemýšlím. Miluju to tady. Chtěla bych koupit svůj vlastní pozemek a domek tam přestěhovat. Ale kdo ví. Zatím nemám domácího mazlíčka ani přítele. Až to nastane, budu to řešit,“ směje se.
A jak se jí změnil život po nastěhování do tiny housu? Věřte nevěřte, uvádí, že má víc prostoru. Ne kolem sebe, ale ve své hlavě. Život mimo město a s méně věcmi je pro ni klidnější, Annie dokonce první rok neměla Wi-Fi a velmi si pochvaluje off-line čas, který jí to přineslo.
Zpracováno dle: https://eu.detroitnews.com/story/life/2020/03/29/how-bought-tiny-home-one-womans-story/2873619001/
