Volba správné tepelné izolace a její mocnosti je součástí každého návrhu skladby konstrukce. Velmi často můžete narazit na diskuze ohledně typu izolace a její tloušťky. Málokdy jsou poskytnuté rady založeny na výpočtu nebo znalosti stavební fyziky. Rád bych vám poskytnul alespoň základní vhled do problematiky. V tomto článku si přiblížíme několik zásadních vlastností izolantu.
V první řadě musíme volit materiál vhodný pro danou konstrukci, a to z pohledu: propustnosti vodních par, pevnosti, nasákavosti a požární odolnosti.
Velkou pozornost ve volbě materiálu je potřeba věnovat schopnosti tepelného izolantu propouštět vodní páry. Konstrukce z tohoto pohledu dělíme na difuzně otevřené a difuzně uzavřené. Jak název napovídá konstrukce jsou buď otevřené nebo uzavřené prostupu vodních par. Platí zde pravidlo, že vrstva nejblíže interiéru by měla mít největší difúzní odpor a dále odpor každé následující vrstvy směrem k exteriéru by měl být nižší a nižní. Toto platí pro oba typy. Velmi zjednodušeně jde o to, že když už vodní páry projdou první vrstvou (s nejvyšším difuzním odporem) potřebujeme, aby následující vrstvy umožnily vodním parám odejít z konstrukce. Pro lepší pochopení uvedu tři příklady.
Příklad 1: Špatně navržená difuzně otevřená konstrukce – OSB deska 15 mm v interiéru (sd=1,5 m) + fasádní polystyren 100 mm (sd=4 m) => OSB deska s poměrně malým difuzním odporem v interiéru propustí část vodních par, ale polystyren s vyšším difuzním odporem zamezí průchodu par až do exteriéru. Nefunkční řešení, může docházet ke kondenzaci a kumulaci vlhkosti v konstrukci.
Příklad 2: Správně navržená difuzně otevřená konstrukce – OSB deska 15 mm v interiéru (sd=1,5 m) + minerální vata 100 mm (sd=0,1 m) => OSB deska s poměrně malým difuzním odporem v interiéru propustí část vodních par a minerální vata s ještě menším difuzním odporem umožní průchod par až do exteriéru.
Příklad 3: difuzně uzavřená konstrukce – parotěsná folie v interiéru (sd=50 m) + fasádní polystyren 100 mm (sd=4 m) => folie s vysokým difuzním odporem v interiéru nepropustí téměř žádné vodní páry a izolant na fasádě násobně menší odpor.
Z výše uvedených příkladů vyplývá následující. Pokud chceme konstrukci difuzně otevřenou musíme volit tepelnou izolaci umožňující prostup vodních par, typicky se jedná o dřevovláknité izolace nebo minerální vaty. Difuzně uzavřená skladby se vyznačují použitím parotěsných folií v interiéru, ty mají velmi vysoký difuzní odpor, a proto je možné použít k zateplení jak minerální vaty a dřevovláknité desky tak i polystyren.
Pevnost tepelné izolace musíme řešit především u podlah. Materiál musí přenést stálé zatížení (tíha dalších vrstev podlahy) a proměnné zatížení (tíha nábytku, vybavení a obyvatel). Izolaci s vyšší pevností můžeme případně použít v rizikových místech fasády. Typicky u soklu obvodové stěny, kde hrozí prokopnutí izolace. Stejně tak pokud volíme izolaci základů pod úrovní terénu nebudeme volit nasákavé materiály. Vlhkost, která se dostane do tepelné izolace zhoršuje jeho tepelně izolační vlastnosti. Nedostatečná tepelná izolace by mohla vést k dalším poruchám konstrukce.
Požární odolnost konstrukcí (budov) zmíním jen okrajově, protože je to obor sám o sobě. Chtěl bych upozornit, že v určitých prostorech nebo na částech konstrukcí jsou speciální požadavky na použitou tepelnou izolaci. Jako příklad uvedu požární pásy na fasádách vysokých domů, které mají zabránit/zpomalit šíření požáru a je nutné použít nehořlavou izolaci. V kontextu tinyhouse na tyto požadavky běžně nenarazíme.
