V posledních letech se na stavbách a vnitřních vodovodech stále častěji vyskytují poruchy, zejména důlková koroze, na ocelovém pozinkovaném potrubí. Zdá se, že historická paměť o této problematice se vytratila, přestože podobné situace se objevily již v 60. a 70. letech minulého století. Tehdy byla přijata různá technická opatření k řešení poruch, jako je zvětšování průřezu potrubí nebo snížení výstupní teploty vody. Avšak dnes se opět setkáváme s tímto problémem, což vyvolává otázku, proč investoři stále preferují ocelové pozinkované potrubí, ačkoliv náklady na alternativní materiály jsou minimální a přínosy z dlouhodobého hlediska jsou zřejmé.

Historie žárového zinkování sahá až do 18. století, ale i přes dlouhou tradici a znalost procesu se s ocelovým pozinkovaným potrubím stále setkáváme s problémy koroze. V minulosti byla koroze řešena různými úpravami vody a technickými opatřeními, ale tyto metody mohou vést k problémům s mikrobiologickým rizikem.

Korozní procesy jsou důsledkem kombinace chemických, fyzikálně-chemických a biologických faktorů, které se vyskytují v potrubí. Tyto procesy mohou způsobit jak rovnoměrný úbytek materiálu, tak i důlkovou korozi, která vzniká zejména na místech s nepravidelným povrchem. Důležitou roli hrají i mikroorganismy, které mohou ovlivňovat průběh korozních procesů.

Současný stav naznačuje, že je nezbytné znovu zvážit použití ocelového pozinkovaného potrubí ve vnitřních vodovodech a hledat efektivnější a trvanlivější alternativy. Přestože historické metody řešení korozních problémů mohou poskytnout cenné poznatky, je důležité sledovat aktuální výzkum a technologický vývoj v oblasti materiálů a úprav vody, abychom zajistili dlouhodobou udržitelnost a bezpečnost vnitřních vodovodů.