V dřívějších dobách bylo standardem, že rodiče předávali své hospodářství mladým a sami se „na stará kolena“ přestěhovali do takzvaného výminku. To byl samostatný malý „byt“ v rámci stavení. Mladí se tak mohli o své rodiče postarat a ti zase měli svůj prostor se svým klidem. Pokud jim to síly dovolili, pomáhali v hospodářství i péčí o děti.
Podobné uspořádání má své výhody i dnes. Mnoho seniorů dnes žije samo ve velkých domech, které byly dimenzovány na větší rodinu. Péči o nemovitost nezvládají finančně ani fyzicky a ta tak často postupně chátrá.
Mladé rodiny naopak vydávají velké peníze za vlastní bydlení. Péče o děti omezuje možnosti budování kariery. Ještě větší vliv to mívá na partnerský život.
Oba problémy řeší vícegenerační domácnosti. Doma je vždy nějaký dospělý, který se o děti dokáže postarat. Mladí mohou místo investic do vlastního bydlení spíše spořit, a na údržbu nemovitosti mívají peníze i síly.
Vícegenerační domácnosti mají ale také svá ALE. Společná domácnost musí být dostatečně velká, aby se do ní všichni vešli. Dva senioři, dva mladí a tři děti, to je na 2+kk vážně hodně. Pokud navíc senioři po nějakou dobu žili sami, může pro ně být neustálý ruch velké rodiny unavující stejně, jako ztráta soukromí nepohodlná.
Tiny house může být skvělé řešení
Kombinace rodinného domu, kde žije mladá rodina, a tiny housu na zahradě, kde žijí senioři, může být skvělým řešením výše popsaných problémů. Senioři mají sice méně místa, ale to znamená méně úklidu a méně nevyužitých místností. O dům a zahradu se postarají mladí. Ti mohou svým rodičům poskytovat veškerou podporu, která je s přibývajícím věkem potřebná. Tím, že mají senioři vlastní domeček, mají také vlastní klidné místo. Takové, ve kterém mohou odpočívat a nabírat síly na další den, až budou zase se zbytkem rodiny, na kterou se těší. Dokud mohou pomáhat, vnímají svou hodnotu a smysl života. Prospívá to jejich psychické pohodě i fyzickému zdraví.
Mladí naopak získají volnost. Není problém, když se občas zdrží v práci, pokud tedy nemají vyzvednout děti, pro které prarodiče nemohou dojet. Občas si mohou zajít na večeři jen ve dvou nebo za přáteli. Peníze ušetřené na nové bydlení či nájem mohou využít jinak. V horizontu 10 let se může jednat i o milionové částky (při 15 000 Kč měsíčně to za 10 let dělá 1 800 000 Kč).
Vícegenerační rodina pak prospívá i dětem, jejich sociálnímu cítění, vnímání věku, vnímání stáří jako zdroje životní moudrosti i vnímání rodiny jako hodnoty. Pokud navíc rodiče uspořené za vlastní bydlení spoří nebo investují, mohou mít výrazně lepší start do vlastního života.
Podobně postupoval například pan Roman, jehož příběh najdete na portálu Dřevostavitel.cz.
